Životopis
Životopis
Eric Ferber má duši umělce: jeho srdcem je kov a své sochy dává do služeb umění!
Už jako dítě se často uchyloval do nedaleké staré kovárny a pozoroval řemeslníky při práci. «A pak mě nechal experimentovat tím, že mě učil, jak se to dělá.» Od té chvíle se zrodilo skutečné povolání a následné vyučení v oboru kovovýroby ho seznámilo se základními technikami. Léta zkušeností ukovala jeho dovednosti a know-how.
Kovoobrábění však bylo jen trojským koněm, protože jeho skutečnou vášní bylo umění práce s kovem. Na nějaký čas tedy své řemeslo opustil a věnoval se jiným zájmům, ale nostalgicky se ke své «kovové» lásce vrátil a založil si vlastní firmu, zpočátku jako řemeslník.
Kovoobrábění však bylo jen trojským koněm, protože jeho skutečnou vášní bylo umění práce s kovem. Na nějaký čas tedy své řemeslo opustil a věnoval se jiným zájmům, ale nostalgicky se ke své «kovové» lásce vrátil a založil si vlastní firmu, zpočátku jako řemeslník.
Díky svým schopnostem a zkušenostem z minulosti si svým nadšením a vstřícností získal řadu zahradních architektů, kteří mu svěřují stále složitější projekty, jež však dávají volný průchod jeho kreativitě. Jeho odborné znalosti a mistrovství v práci s materiály v něm probudily umělce. Jeho sochy se závratnými křivkami, inspirované japonskými kandži nebo filozofií světla, tváří, světel... všechna jeho díla mají v sobě něco jedinečného. Ať už je jejich design funkční, nebo čistě estetický, neustále experimentuje s novými formami. Povolání k tvarování materiálů je pro jeho tvůrčí vášeň určující.
Mezi jeho oblíbené materiály patří hliník a nerezová ocel, ale především kortenová ocel. Jeho současná díla, často designová, svou tvarovou střízlivostí, vznešeností a estetickou krásou poněkud připomínají klasické umění. Proporce většiny jeho děl jsou rovněž určeny zlatým řezem v návaznosti na antické umění.
Eric Ferber je umělec s citlivým sluchem. I v těch nejfunkčnějších kovech pečlivě překračuje hranice materiálu a vytváří umělecká díla. Předmět je prodchnut prací a zkušenostmi designéra. Tak například hliník bude po hodinách broušení vypadat jako pryskyřice nebo dokonce kůže... a čisté linie dodají jeho dílu ještě rafinovanější charakter.
Jako zkušený profesionál je také virtuosem ve svých výtvorech.
Umělce pohání duch, který dává veškerou svou kreativitu, technické znalosti, dovednosti a know-how do služeb umění. V tom se jeho přístup blíží koncepci Bauhausu, předchůdce současného designu, který spojuje umění a technologii, umělce a řemeslníka, tvorbu a zručnost. Před sto lety Walter Gropius v manifestu Bauhausu vyhlásil poslání své školy těmito slovy: «Architekti, sochaři, malíři, všichni se musíme vrátit k řemeslu, protože nic takového jako profesionální umění neexistuje. Mezi umělcem a řemeslníkem není žádný zásadní rozdíl. Toužme, vymýšlejme a tvořme společně... v jediné formě...». Tato škola, k níž patřili velcí umělci jako Vasilij Kandinskij (malíř a teoretik umění), Paul Klee a Marcel Breuer (architekt a designér), byla známá svými úspěchy v architektuře, ale měla silný vliv i na výtvarné umění, a to prostřednictvím předmětů denní potřeby, které vytesávala. Od roku 1920 byla každá dílna svěřena do péče řemeslného mistra a umělce (mistra formy), přičemž tvorba byla spojením obou. Spojení, kterého si byl Eric Ferber vždy vědom...
Sochy tohoto umělce zdobí městské prostory i zahrady soukromých osob, které se snaží spojit umění a přírodu v tradici 18. století. Eric Ferber je registrovaným umělcem Atelier d'art de France a v roce 2014 vytvořil a otevřel Jardin de la Sculpture a výstavní síň v Henriville, kde kromě četných venkovních výstav trvale vystavuje svá díla. Pravidelně se zde představují i další umělci.